Změny v úpravě rozhodování o péči o dítě od 1. 1. 2026

1 Kdy soud rozhoduje o péči?

Podmínky, za nichž soud rozhoduje o péči o dítě, zůstávají v zásadě zachovány. Soud rozhoduje zejména v těchto případech:

1. V souvislosti s rozhodnutím o rozvodu manželství (§ 906 NOZ), kdy je nutné upravit poměry nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu.
2. Při odloučení rodičů, kteří nemají dohodu o úpravě péče (§ 908 NOZ).
3. Dojde-li ke změně poměrů (§ 909 NOZ), která odůvodňuje nové uspořádání péče o dítě.

Ustanovení § 909 NOZ doznalo formulační změny. Nově soud rozhoduje tehdy, „změní-li
se poměry a nedohodnou-li se rodiče“, čímž zákonodárce výslovně upřednostňuje dohody rodičů před autoritativním rozhodnutím soudu. Tato změna však neznamená prolomení dosavadních zásad. I nadále platí, že pravomocné soudní rozhodnutí nelze měnit pouhou dohodou rodičů. Dohoda rodičů, která je odlišná od platného rozsudku, sama o sobě nezakládá změnu právních poměrů. Takovou dohodu však může soud zohlednit v rámci dalšího rozhodování, zejména při posuzování změny poměrů a nejlepšího zájmu dítěte.

2 Změna v rozhodnutí o péči a výživném

V této oblasti dochází k nejzásadnější koncepční změně. Novela ruší dosavadní formy péče podle původního znění § 907 odst. 1 NOZ, tedy péči jednoho rodiče, střídavou péči a společnou péči. Cílem nové úpravy je odklon od formalistického dělení péče a snaha vyhnout se stigmatizaci tzv. „druhého“, tedy formálně nepečujícího rodiče. Nová koncepce se soustředí na faktické rozdělení péče mezi rodiče, nikoli na zařazení do předem daných typů, které byly v praxi často předmětem zdlouhavých sporů a mnohdy motivovány snahou ovlivnit úpravu výživného.

2.1 Kritika terminologie: „pečující“ vs. „stýkající se“ rodič

Nová právní úprava navazuje na dlouhodobou odbornou kritiku umělého rozlišování mezi „rodičem, který má dítě v péči“, a „druhým rodičem“.

• Psychologický dopad: Toto terminologické dělení vede k hierarchizaci rodičů. „První“ rodič často nabývá pocitu dominance, zatímco role „druhého“ rodiče je významově oslabována, a to i v očích dítěte.
• Obsahová shoda pojmů: Odborná literatura (např. komentáře Melzer/Tégl) poukazuje na to, že pojmy „péče“ a „styk“ se obsahově překrývají. Někteří autoři proto pracují s konceptem „péče o dítě v širším smyslu“, která zahrnuje i styk. Bez pravidelného styku totiž nelze výchovu ani péči o dítě plnohodnotně realizovat.

2.2 Nový rámec rozhodování soudu o péči o dítě

Podle nové právní úpravy má soud při rozhodování o péči o dítě tyto možnosti:

I. Péče obou rodičů bez vymezení rozsahu

Podle § 907 odst. 1 NOZ může soud rozhodnout, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče každého z nich, pokud se na tom rodiče dohodnou. Tento model v podstatě odpovídá dosavadní společné péči, avšak bez jejího formálního označení.

II. Určení rozsahu péče každého z rodičů

Nedojde-li k postupu podle § 907 odst. 1., soud podle § 907 odst. 2 NOZ určí rozsah péče
o dítě každého z rodičů, a to s uvážením nejlepšího zájmu dítěte. Tento způsob rozhodnutí lze chápat jako transformaci dosavadní střídavé péče, avšak s výrazně širším rozsahem možných uspořádání.

Do této kategorie spadá nejen:

• rovnoměrné rozdělení péče (např. 50:50),
• mírně asymetrické modely (např. 60:40),
• ale i uspořádání dříve typicky označovaná jako péče jednoho rodiče, například když jeden z rodičů pečuje o dítě pouze:
  • jednou za 14 dní o víkendu,
  • jednou měsíčně,
  • nebo dokonce jen několik hodin v průběhu roku.

Způsob vymezení rozsahu péče není zákonem předepsán, musí však být dostatečně určitý
a vykonatelný. Při výrazně asymetrickém rozdělení péče je možné konkrétně vymezit péči jednoho rodiče a zbytek ponechat v péči druhého rodiče.

2.3 Vyživovací povinnost

V oblasti vyživovací povinnosti dochází k významnému zpřesnění a sjednocení dosavadní praxe. U dřívější společné péče nebylo zcela jasné, zda je soud oprávněn v rozsudku o péči zároveň upravit i výživné. Soudní praxe byla v této otázce nejednotná.

Nově již o této možnosti není pochyb. Podle § 919 NOZ může soud rozhodovat o výživném
i v případě, kdy dítě zůstává v péči obou rodičů bez vymezení rozsahu péče. Soud tak může:

• schválit dohodu rodičů o výživném, nebo
• rozhodnout o výživném autoritativně.

Současně však nejde o povinnost soudu. Právní úprava i nadále počítá s možností, že vyživovací povinnost v těchto případech nebude vůbec upravena, jak výslovně stanoví § 919 odst. 2 NOZ.

Odlišná situace nastává tehdy, určuje-li soud rozsah péče každého z rodičů. V takovém případě je soud povinen o výživném vždy rozhodnout (§ 919 odst. 3 NOZ), a to buď schválením dohody rodičů, nebo autoritativním rozhodnutím soudu. Zákon i důvodová zpráva vycházejí
z předpokladu, že typicky bude soud stanovovat vyživovací povinnost oběma rodičům. Pozitivně lze hodnotit, že nová úprava nadále ponechává prostor i pro odlišný postup, což důvodová zpráva výslovně zdůrazňuje.

Konkrétně jsou uváděny zejména tyto situace:

• případy, kdy veškeré záležitosti dítěte dlouhodobě a fakticky zajišťuje pouze jeden
  z rodičů,
• situace, kdy jsou rodiče ve výrazném konfliktu a nejsou schopni se domlouvat ani na úhradě běžných nákladů dítěte.

V těchto případech může být individuální úprava vyživovací povinnosti nejen namístě, ale
i v nejlepším zájmu dítěte

3 Péče jednoho rodiče

Nová úprava § 907 NOZ výslovně neupravuje institut péče jednoho rodiče. To však samo
o sobě neznamená, že by svěření dítěte do péče pouze jednoho z rodičů nebylo nadále možné. Zákon nicméně vychází z předpokladu, že takové uspořádání by mělo nastupovat pouze výjimečně, a to tehdy, jsou-li dány závažné důvody pro vyloučení péče jednoho z rodičů. Typicky půjde o situace, kdy je namístě zásah do rodičovské odpovědnosti.

3.1 Důvody zásahu do rodičovské odpovědnosti jsou upraveny v § 869 a násl. NOZ:

I. Zájem dítěte jako rozhodující kritérium

Právě zájem dítěte na odpovídajícím právním uspořádání jeho poměrů je klíčovým faktorem, který musí soud přesvědčit o nutnosti zásahu do výkonu rodičovské odpovědnosti

II. Závažné objektivní okolnosti, která rodiči brání ve výkonu jednotlivých povinností
a práv tvořících obsah rodičovské odpovědnosti.

Musí jít o překážku natolik významnou, že rodič není schopen rodičovskou odpovědnost fakticky vykonávat. Sistace výkonu rodičovské odpovědnosti není sankcí. Naopak jde o právní nástroj, jehož účelem je řešit situaci, která rodiče objektivně postihla, ať již se do ní dostal úmyslně či neúmyslně. Typicky se jedná o stav, který rodič nemůže sám aktivně ovlivnit nebo odstranit, a který mu znemožňuje rodičovskou odpovědnost vykonávat.

Praxe zahrnuje zejména případy dočasné neschopnosti rodiče pečovat o dítě, například:

• vážné onemocnění,
• hospitalizaci po úrazu,
• stav bezvědomí či kómatu,
• následky závažného operativního výkonu,
• výkon trestu odnětí svobody,
• výkon vazby.

Jen výjimečně půjde o situace, které si rodič způsobil vědomě a úmyslně:

• dlouhodobé zahraniční pobyty,
• výzkumné expedice či specifické pracovní či vědecké činnosti (např. pobyt ve stavu beztíže), kdy rodič objektivně nemůže o dítě osobně pečovat.

V těchto případech je sistace výkonu rodičovské odpovědnosti prostředkem, jak zajistit, aby osoba, která o dítě fakticky pečuje (zpravidla osoba blízká), byla současně nadána nezbytnými právními oprávněními k zastupování dítěte

V takových případech může soud autoritativně rozhodnout o péči pouze jednoho rodiče, avšak současně musí rozhodnout i o odpovídajícím zásahu do rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. Není-li dán důvod pro zásah do rodičovské odpovědnosti, soud nemůže autoritativně rozhodnout o péči výlučně jednoho rodiče. Praktickým řešením v těchto situacích může být extrémně omezený rozsah péče jednoho z rodičů, přičemž převážná část péče zůstane druhému rodiči (např. rozsah v řádu jednotek hodin ročně).

Právní úprava však výslovně neřeší otázku, zda je možné ponechat péči pouze jednoho rodiče bez zásahu do rodičovské odpovědnosti, Dle většiny odborných názorů je takový postup možný, neboť odpovídá dikci § 907 odst. 1 NOZ, tedy situaci, kdy se rodiče dohodnou
na uspořádání péče – v tomto případě na 100% rozsahu péče jednoho rodiče a žádném rozsahu péče rodiče druhého. Tento výklad navíc odpovídá smyslu a účelu nové právní úpravy, která klade důraz na autonomii dohody rodičů, rozhodná však bude aplikační praxe soudů
v následujících měsících.

4 Prozatímní úprava poměrů dítěte

Nová právní úprava zavádí institut prozatímního rozhodnutí, který nahrazuje dosavadní praxi využívání obecného předběžného opatření ve věcech péče o dítě. Nově již nebude možné upravit poměry dítěte obecným předběžným opatřením, jež bylo vydáváno do 7 dnů, zpravidla bez slyšení druhého rodiče. Zásadní změnou je důraz na procesní spravedlnost a slyšení obou rodičů. Před vydáním prozatímního rozhodnutí by mělo být rodičům umožněno se k věci vyjádřit, čímž se eliminuje tzv. moment překvapení, který v praxi často eskaloval rodičovský konflikt. Soud by měl o návrhu na prozatímní rozhodnutí rozhodnout bez zbytečného odkladu, nejpozději však do tří měsíců. Konkrétní délka řízení se bude odvíjet od urgentnosti věci
a intenzity ohrožení zájmů dítěte v daném případě. Nová úprava dále omezuje právo podat odvolání proti prozatímnímu rozhodnutí. Cílem tohoto omezení je urychlení řízení ve věci samé a zamezení prodlužování nejistého prozatímního stavu.

Prozatímní rozhodnutí je časově omezené – soud vždy stanoví dobu jeho trvání, maximálně však na tři měsíce. V průběhu této doby může být prozatímní rozhodnutí změněno nebo prodlouženo, vyžadují-li to okolnosti případu.

Rozsah prozatímního rozhodnutí je koncipován široce. Jeho prostřednictvím bude možné například:

• předat dítě do péče budoucího osvojitele,
• svěřit dítě do předpěstounské péče.

Ani touto úpravou však není dotčena možnost okamžitého soudního zásahu v krizových situacích. V případech, kdy o dítě není řádně postaráno, případně kdy dochází k vážnému ohrožení nebo narušení jeho důležitého zájmu, bude soud moci i nadále vydat tzv. rychlé předběžné opatření, a to do 24 hodin.

Zdroje:

• ŘEPKA, Vladimír. Rozvody a péče o děti v roce 2026. Co se mění? [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, 19. 12. 2025 [cit. 2026-01-30]. Dostupné z: https://msp.gov.cz/web/msp/-/rozvody-a-péče-o-děti-v-roce-2026.-co-se-mění-1
• Tomešová Jana, Změny v úpravě rozvodu manželství od 1. 1. 2026, Právní prostor [cit. 29.01.2026] Převzato z CODEXIS® https://next.codexis.cz/literatura/LT150073
• OMEŠOVÁ, Jana. Změny v úpravě rozhodování o péči o dítě od 1. 1. 2026. [online]. 8. 1. 2026 [cit. 29.01.2026] Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/procesni-pravo/zmeny-v-uprave-rozhodovani-o-peci-o-dite-od-1-1-2026